Jdi na obsah Jdi na menu

Psi naší rodiny

Jako většina dětí jsem i já v určitém věku začala žadonit o pejska. Toho prvního, kterého mi rodiče dovolili, jsem pojmenovala Dingo. Byl to hodný, šikovný a veselý čistokrevný voříšek.  

Další byla – podstatně později – Fatima,  fenka afgánského chrta. Dáma každým coulem, krásná a vznešená. Ale samozřejmě taky svéhlavá útěkářka, urputná ve snaze ulovit cokoliv, co se jen hnulo. Při honbě za kočkou vběhla pod auto, které jí rozdrtilo a utrhlo část zadní nohy. Léčba, která ve svém počátku připomínala spíš šílený pokus, trvala více než rok. Za to, že se Fatima vrátila nejen k normálnímu životu, ale i na dostihový ovál, vděčíme MVDr. Milanu Snášilovi z Brna – Žabovřesk.
 
Jak Fatima stárla, přemýšlela jsem co dál. Hledala jsem plemeno, které by splňovalo moje představy o psím kamarádovi – sporťákovi, který by mne doprovázel při výletech na kole, na běžkách, vyjížďkách na koni i při horské turistice, a zároveň byl tak vychovatelný, aby se mnou mohl do kanceláře, na pracovní cesty, do restaurace i do hotelu.
 
Bahari, rhodéský ridgeback z chovatelské stanice Wankie, tyto moje představy naplnil vrchovatě a přidal ještě mnoho navíc: miloval celou rodinu, byl nadšený ze všech našich kamarádů. Naprosto toleroval veškerá zvířata a byl velice poslušný. Mnohdy dokázal reagovat i jen na pohyb ruky nebo výraz tváře.  
 
 
Bahari
 
Šedivák Bahari
                                    

Baharýsek nám odešel v roce 2009 a já se rozhodla, že dalšího pejska už pořizovat nebudu. Jenže člověk míní ….  Když jsem se po mnoha měsících stále ohlížela za sebe, abych mu nepřišlápla packu a obcházela pelíšek, který tam už dávno nebyl, předsevzetí šlo k čertu.

 Oslovila jsem několik chovatelů rhodéských ridgebacků a nakonec koncem února 2010 zakotvila u Šárky Štusákové v České Třebové. Ta měla právě narozený vrh „éčkových nanuků,“ z nichž jsem si po mnoha návštěvách vybrala pejska Excalibura Anunnaki. 

Na jaře roku 2014 jsem začala mít nutkavý pocit, že jeden pes v rodině je málo. Na další velké plemeno jsem si již netroufala, každopádně jsem však chtěla „psa“, nikoliv „fifinku“.  Vzpomněla jsem si na Janku Kadnárovou a její lagoťáčky, jela okouknout štěňata a bylo rozhodnuto. Cioccolato Dolce Solipse - hnědá kulička s bílými packami – se k nám přistěhoval  8. září 2014.